wz

Televizní normy


NTSC
Televizní normu (soustavu pravidel pro tvorbu televizního signálu) NTSC vyvinula americká organizace National Television Standards Comitee.
Používá se od roku 1954 v USA a později se rozšířila i do Japonska, Kanady, Střední Ameriky a většiny zemí Jižní Ameriky.
Některé principy této normy využívají také normy PAL a SECAM.

Obraz se v této normě skládá z 525 řádků na snímek (z toho je 481 viditelných) a používá 30 snímků za vteřinu prokládaně. Prokládání funguje tak, že se nejprve vysílají liché a potom sudé řádky.

Informace o barvách se přenášejí současně.

Další podstatné rozdíly oproti ostatním TV normám jsou v potřebné šířce přenosového kanálu, nosných kmitočtech, způsobu modulace atd.
 
PAL
Televizní norma (soustava pravidel pro tvorbu televizního signálu) PAL (Phase Alternation Line) vznikla díky Dr. Bruchovi z firmy Telefunken v bývalé NSR.
Norma PAL je dnes používána ve většině evropských zemí, Austrálii, Izraeli, Indonésii, Zambii, Vietnamu a dalších státech. Roku 1992 začala v normě PAL vysílat i ČST, která do té doby vysílala v normě SECAM.

Obraz se v této normě skládá z 625 řádků na snímek (z toho je 575 viditelných) a používá 25 snímků za vteřinu prokládaně. Prokládání funguje tak, že se nejprve vysílají liché a potom sudé řádky.
Vyjímkou je odnož této normy PAL-M, která používá 525 řádku a 30 prokládaných snímků, obdobně jako norma NTSC. Norma PAL-M je používána v Brazílii a Kamerunu.

Informace o barvách se přenášejí současně.

Další podstatné rozdíly oproti ostatním TV normám jsou v potřebné šířce přenosového kanálu, nosných kmitočtech, způsobu modulace atd.
 
SECAM
Televizní normu SECAM (System Electronique Couleur Avec Memorie) navrhl v letech 1955-6 francouz Henri de France.
Dnes je využívána ve Francii, Rusku, Egyptě, Bulharsku, některých afrických a dalších zemích. Tento systém byl provozován také u nás do roku 1992, kdy začalo vysílání v systému PAL.

Obraz se v normě SECAM skládá z 625 řádků na snímek (z toho je 575 viditelných) a používá 25 snímků za vteřinu prokládaně. Prokládání funguje tak, že se nejprve vysílají liché a potom sudé řádky.

Informace o barvách se přenášejí následně (postupně), což je při detekci řešeno zpožďováním barvovosného signálu, aby bylo možno signály dekodovat současně a získat kompletní barevnou informaci.

Další podstatné rozdíly oproti ostatním TV normám jsou v potřebné šířce přenosového kanálu, nosných kmitočtech, způsobu modulace atd.